Мой первый «бизнес»
Na 19-ти letech я ještě se věnoval балетным танцям, ale už mě zajímalo téma vydělávání, podnikání, investic. Skoro všechno velké turnaje v tancích probíhaly v Crocus Expo v Moskvě.
Měl jsem vždycky obrovský problém s vytrvalostí. Byl jsem dobrý sprinter. Snadno „vybouchnu“ do rozjezdu. Ale držet tempo na dlouhé trati — to je prostě smrt. Na jednom z turnajů mě tak „sežralo“ (rozuměj: úplně mi to vzalo síly) dlouhé soutěžení v jednom dni, že jsem nebyl rád, že jsme postoupili do dalšího kola. Svaly kručely, bolely a byly úplně bez energie.
A já si řekl: to by teď někdo udělal masáž?
Myšlenka mi nedala pokoj. Měl jsem odložených 15 tisíc v kasičce. Na Avitu jsem našel použité masážní křeslo v jednom autoservisu na okraji Moskvy — přesně za 15 tisíc. Vyjel jsem, koupil ho a na gazelle jsem ho přivezl do Crocus. Nějak jsem ho dostal přes nákladní výtah do 2. patra i s kamarádem. Bylo to strašně těžké…
Tam byl ještě rozbitý terminál a dalo se objednat jen masáž za stovku. Průměrný účet se technicky nedal navýšit. A navíc to křeslo tě jednoduše stlačovalo — a právě v tom byla celá „masáž“. Zvlášť silně to mačkalo lýtka, až tak, že velcí chlapi vyvalovali oči bolestí.
Domluvil jsem se s jedním známým, že ho umístí v zóně retailu během turnajů. A pak ho uklidíme do skladu až do dalších víkendů. Tak to běželo jako vendingový byznys — 2 měsíce. Pak skončila sezóna a turnaje v létě přestaly. Buď bylo potřeba to prodat, nebo platit nájem za sklad.
Výsledek. Za ty 2 měsíce to přineslo 15 tisíc příjem ve stokorunových bankovkách. A já ho také přepříprodával na Avitu v nějakém jiném autoservisu. O jeho další osud už nevím nic. Ale povedlo se udělat x2 na kapitál, epta.
Zamysli se: kde ti teď něco bolí, ale nikdo to neřeší. Možná na tomhle se dá postavit byznys.
Na 19-ти letech я ještě se věnoval балетным танцям, ale už mě zajímalo téma vydělávání, podnikání, investic. Skoro všechno velké turnaje v tancích probíhaly v Crocus Expo v Moskvě.
Měl jsem vždycky obrovský problém s vytrvalostí. Byl jsem dobrý sprinter. Snadno „vybouchnu“ do rozjezdu. Ale držet tempo na dlouhé trati — to je prostě smrt. Na jednom z turnajů mě tak „sežralo“ (rozuměj: úplně mi to vzalo síly) dlouhé soutěžení v jednom dni, že jsem nebyl rád, že jsme postoupili do dalšího kola. Svaly kručely, bolely a byly úplně bez energie.
A já si řekl: to by teď někdo udělal masáž?
Myšlenka mi nedala pokoj. Měl jsem odložených 15 tisíc v kasičce. Na Avitu jsem našel použité masážní křeslo v jednom autoservisu na okraji Moskvy — přesně za 15 tisíc. Vyjel jsem, koupil ho a na gazelle jsem ho přivezl do Crocus. Nějak jsem ho dostal přes nákladní výtah do 2. patra i s kamarádem. Bylo to strašně těžké…
Tam byl ještě rozbitý terminál a dalo se objednat jen masáž za stovku. Průměrný účet se technicky nedal navýšit. A navíc to křeslo tě jednoduše stlačovalo — a právě v tom byla celá „masáž“. Zvlášť silně to mačkalo lýtka, až tak, že velcí chlapi vyvalovali oči bolestí.
Domluvil jsem se s jedním známým, že ho umístí v zóně retailu během turnajů. A pak ho uklidíme do skladu až do dalších víkendů. Tak to běželo jako vendingový byznys — 2 měsíce. Pak skončila sezóna a turnaje v létě přestaly. Buď bylo potřeba to prodat, nebo platit nájem za sklad.
Výsledek. Za ty 2 měsíce to přineslo 15 tisíc příjem ve stokorunových bankovkách. A já ho také přepříprodával na Avitu v nějakém jiném autoservisu. O jeho další osud už nevím nic. Ale povedlo se udělat x2 na kapitál, epta.
Zamysli se: kde ti teď něco bolí, ale nikdo to neřeší. Možná na tomhle se dá postavit byznys.