Jak se říká, že když začneš přemýšlet o decentralizovaných protokolech typu WALRUS, dříve či později se mozek zakopne o velmi podivnou otázku, nese tento kód vůbec nějakou morální odpovědnost?
Samotný protokol — to je jen soubor pravidel, algoritmů a kryptografických triků, nemůže cítit stud, nemůže říci „oj, to už je příliš“. Ale zároveň nespadá z nebe. Píšou ho živí lidé, kteří vědomě nebo podvědomě vkládají do něj nějaké hodnoty. A tady začíná to nejzajímavější.
WALRUS je vyroben velmi chytře z inženýrského hlediska, data se rozdělují, kódují složitou dvourozměrnou schémou, rozptylují se po hromadě uzlů, snášejí až třetinu zrádců v výboru, přičemž šetří provoz na obnovu. Technicky — krása. Ale právě proto, že je tak odolný a decentralizovaný, vznikají otázky, na které kód sám odpovědět nemůže.
Například, můžeš zašifrovat svůj blob, a pak nikdo z uzlů neuvidí, co je uvnitř. Super. Ale pokud to neuděláš — a mnoho lidí to nedělá, protože se jim nechce nebo nevědí jak — tak fragmenty tvého obsahu leží u hromady různých lidí po celém světě. A někdo z nich teoreticky může všechno poskládat dohromady. Protokol to dovoluje. On to nezakazuje. On je prostě… lhostejný.
Dále, cenzura,WALRUS vytvořen tak, aby data bylo velmi těžké odstranit či zablokovat. To je obrovský plus, pokud jsi novinář v zemi, kde mocnosti loví na nevhodné informace. A pokud jde o dětskou pornografii nebo návod na výrobu chemických zbraní? Protokol také nic blokovat nebude. On jen uchovává. Protože není soudce.
A to není chyba, to je principiální pozice. Ale principiální pozice — to už je etika. Jen etika maximální svobody a minimálního zásahu. Někomu se to zdá ideálem, někomu — nezodpovědným rozmařilostí.
Ještě jeden moment je ekonomika, uzly dostávají tokeny za to, že poctivě uchovávají data. Systém se snaží udělat tak, aby být poctivý bylo výhodnější, než se vyplácet nebo lhát. Ale my všichni víme, jak funguje kryptoekonomika: dříve či později někdo najde díru a pokusí se na tom vydělat. A pak znovu otázka — je protokol vinen, že ho někdo podvedl? Jsou vinen lidé, kteří ho vymysleli a nepředpokládali všechny možné svinstva?
Mně přijde, že WALRUS, jako většina skvělých decentralizovaných věcí, je zrcadlo. Ukazuje, jak moc jsme, lidé, ochotni si důvěřovat, když uprostřed není „velký bratr“, který by vše cenzuroval a kontroloval.
On není morální a není amoralní, on prostě maximálně poctivě odráží volbu svých tvůrců a uživatelů: „my dáváme přednost svobodě a odolnosti i tam, kde to může vyjít draho.“
A jestli je to správné, každý se rozhodne sám, protože nakonec protokol nenese odpovědnost. Odpovědnost nesou ti, kdo ho píší, kdo ho používají a kdo mlčí, když něco nejde tak.
