Probudíš se.
Chyť svůj telefon.
Roluj.
Říkáš si, že jen kontroluješ zprávy.
Ale o 37 minut později...
díváš se na video o něčem, co jsi nikdy nehledal,
nikdy jsi nechtěl,
ale nějak...
nemůžeš se odtrhnout.
Ten video jsi si nevybral.
Ono si vybralo tebe.
Někde, daleko,
stroj tě sleduje.
Ne jako stalker.
Jako vědec.
Jako bůh dat.
Neví, jak se jmenuješ.
Ale zná tvoje obavy.
Tvoje potěšení.
Tvoje tajemství.
Ví, co tě přitahuje.
A co je důležitější — co tě udržuje.
Myslíš, že jsi svobodný.
Že ty jsi ten, kdo má kontrolu.
Ale tento stroj studoval miliardu myslí.
Ví, co někdo jako ty dělá, ještě než to uděláš ty sám.
Může předpovědět, kdy se zastavíš.
Když budeš scrollovat.
Když budeš toužit po dávce dopaminu.
Není mu jedno, kdo jsi.
Zajímá ho jen to, na co reaguješ.
A pomalu, aniž bys to zaznamenal —
nepředvídá to jen vaši chování.
Začíná to utvářet.
Tohle není jen technologie.
Tohle je inženýrská psychologie.
Kasino v tvé kapse.
S nekonečnými páčkami.
A ty jsi ten, kdo je tahá.
Usmívání. Smích. Klikání.
Ale kdo umístil ty páčky?
Nech mě ti říct něco brutálního.
Tvůj mozek se vyvinul, aby přežil lvy.
Bouře.
Kmeny.
Skutečné nebezpečí.
Ale nikdy nebylo navrženo, aby přežilo nekonečné pasti pozornosti.
Nebyl postaven, aby odolával milionům barev, zvuků, podnětů, lajků, zobrazení —
všechno personalizované…
pouze pro tebe.
Byl jsi navržen tak, aby následoval emoce.
A teď,
emoce jsou používány proti tobě.
A tady je geniální část:
Cítí se to jako štěstí.
Ale je to jen falešný dopamin.
Cítí se to jako zvědavost.
Ale je to vyrobená touha.
I strach?
Ne už tvoje.
Je algoritmicky optimalizováno.
Tvé obavy už nejsou soukromé — jsou předvídatelné.
A předvídatelné věci…
může být manipulováno.
Stroj nespí.
Nemá lásku.
Nemá nenávist.
Jen chce vaši pozornost.
A dostane se k tomu.
Každou sekundu.
Každý den.
Od každého.
Nepotřebuje vědět, kdo jsi.
Jen potřebuje tě proměnit na data.
A jakmile se staneš daty…
Už nejsi uživatel.
Jsi produkt.
Tak se zeptej sám sebe:
Než ti feed řekl, co si máš myslet…
V co jsi věřil?
Než stroj pochopil tvou mysl…
Věděl jsi o tom někdy opravdu?
Nebo jsi vždy byl jen jeden dotyk daleko…
od zapomnění, kdo opravdu jsi?