Globální míra nezaměstnanosti činí 5,2 %, avšak míra se v jednotlivých zemích výrazně liší, přičemž nejvyšší míry dosahují 35,7 % a 28 % v Eswatini a Jihoafrické republice.

Nezaměstnanost a mezera v pracovních místech – což je počet osob bez zaměstnání, které mají zájem najít práci – obě vzrostly po pandemii.

Výhled na trh práce a globální nezaměstnanost se tedy obě zhorší. V roce 2025 se očekává, že každý druhý měsíc bude navíc hledat práci další dva miliony pracovníků, což zvýší globální míru nezaměstnanosti.

Disponibilní příjmy klesly ve většině zemí G20 a obecně, eroze životní úrovně v důsledku inflace je "nepravděpodobné, že by byla rychle kompenzována”. Dále přetrvávají důležité rozdíly mezi zeměmi s vyššími a nižšími příjmy.

Zatímco míra mezery v pracovních místech v roce 2024 byla 8,2 procenta v zemích s vysokými příjmy, v nízkopříjmové skupině činila 20,5 procenta. Podobně, zatímco míra nezaměstnanosti v roce 2023 přetrvávala na 4,5 procenta v zemích s vysokými příjmy, v nízkopříjmových zemích byla 5,7 procenta, navíc pravděpodobně přetrvá pracovní chudoba.

I když rychle klesla po roce 2020, počet pracovníků žijících v extrémní chudobě (vydělávajících méně než 2,15 USD na osobu a den v paritě kupní síly) vzrostl v roce 2024 o přibližně 1 milion.

Počet pracovníků žijících v mírné chudobě (vydělávajících méně než 3,65 USD na den na osobu v PPP) vzrostl v roce 2024 o 8,4 milionu.

Příjmová nerovnost se rovněž prohloubila a eroze reálných disponibilních příjmů zvyšuje poptávku po udržitelnějším ekonomickém oživení.

Rostoucí nerovnosti a stagnující produktivita jsou důvodem k velkým obavám, a proto se očekává, že míry neformální práce zůstanou statické, a budou představovat přibližně 58 procent globální pracovní síly v roce 2025. Úrovně chudoby rostou, zejména v ekonomikách třetího světa, uprostřed globálního nedostatku kapitálu na oživení nebo posílení jednotlivců a podniků k udržitelnému živobytí.

Pokračujte 👉👉👉